Mazání lyží

Pravidelnou údržbou a mazáním lyží prodlužujeme životnost celé lyže a zajišťujeme u lyže správné jízdní vlastnosti při jízdě (poloměr oblouku a skluz). Skluznice by měly být hladké a bez hlubokých rýh a hrany ostře nabroušené.
Správně namazané lyže lépe jedou, což především znamená, že se lépe ovládají. Jak tedy správně namazat?

Mezi širokou lyžařskou veřejností je velmi rozšířen názor, že lyře se mažou proto, aby jely rychleji. Je ale velmi důležité si uvědomit, že jde pouze o část pravdy. Lyže, na které se nelepí sníh a „dobře“ jedou, jsou v první řadě lépe a snadněji ovladatelné než lyže nenamazané. To jistě ocení i lyžař, který nulovou péči o skluznice obhajuje tím, že potřebuje, aby lyže jely pomaleji, protože moc lyžovat neumí. Lyže sice skutečně jedou pomaleji, respektive někdy až drhnou, ale to je také příčinou toho, že se mnohem hůře vyjíždí a zavírá oblouk, což v konečném důsledku vede k mnohem rychlejší a nebezpečnější jízdě, než když je skluznice namazaná správně a lyže se chová tak, jak má. Když totiž můžeme lyže snadno ovládat, jednoduše tak naplníme základní pravidlo lyžování – já musím být pánem svých lyží a ne lyže pánem mým.

Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že mazání důležité jak pro dobrého, tak pro méně zkušeného lyžaře, kterému správné vosky na skluznici výrazně usnadní práci a pomohou tak ke zlepšení techniky jízdy. Druhým, neméně důležitým důvodem je samotná péče o skluznici. Ta má totiž tendenci vysychat a ztrácí tak vlastnosti, které má mít. Proto je nezbytné mít lyže napuštěné voskem například i mimo sezónu.

Jak správně namazat
Na úvod je třeba zmínit, že existuje mnoho způsobu mazání, technik a technologií, velké množství vosků s různě vysokým obsahem fluoru, mazací prášky, silikonové, měděné a žíňové kartáče, leštičky a různé škrabky a stěrky a mnoho dalších nástrojů a chemických přípravků, které se k mazání lyží, ať již sjezdových nebo běžeckých, používají. Tyto detaily však přenecháme odborníkům, kteří ve svých alchymistických dílnách voskují lyže pro závodníky a profesionály, a sami si popíšeme postupy mazání, které zvládne každý z nás i s minimálním vybavením.

Před sezónou
Těsně před začátkem zimní sezóny je třeba lyže, respektive skluznice, připravit na sníh. Máme v zásadě dvě možnosti. Buďto lyže připravíme sami nebo prvotní péči svěříme odbornému servisu. Detailní popis čištění skluznice a vyplavování nečistot čistým parafínem popisovat nebudeme, protože se jedná o poměrně složitý postup, který navíc vyžaduje poměrně značné množství času a čistého vosku. Proto doporučujeme svěřit první přípravu (první mazání před zimou) zkušeným servismanům, kteří nám lyže na zimu připraví.

Během sezóny
Další mazání skluznice záleží především na množství odlyžovaných kilometru a na terénu, ve kterém se pohybujeme. Pro potřeby většiny lyžařů bude dostačující mazat lyže vždy po odlyžovaném týdnu. V tomto případě ovšem voskování plní pouze konzervační funkcu (pro lyže veli důležité), ale vlastní skluz může být v některých dnech vlivem teplotních rozdílů horší či lepší. V každém případě se ale dá říci, že jednou týdně namazané lyže budou stále lépe ovladatelné než lyže, které vosk viděly leda za výkladní skříní obchodu.

Další nesmírně důležitá věc je broušení hran. Hrany byste měli důkladně prohlédnout při každé kontrole skluznice. Pilníkem pak zarovnat větší poškození, která zpravidla bývají v oblasti pod vázáním. Po odstranění těchto hrbolků hrany brousím s použitím brusných úhlových přípravků pro upnutí pilníku, který umožňuje přesné naúhlování hrany. Pracujte opět rovnoměrnými a dlouhými tahy od špičky k patce. Po broušení vyčistěte skluznici čisticím papírem nebo jemným hadrem a vykartáčujte ji silonovým kartáčem. Čištění provádějte v obou směrech.

Abychom dobře pochopili význam čištění a mazání, je třeba vědět, jak taková skluznice vypadá. Každá lyže má skluznici poměrně hodně porézní, to znamená, že nejde o rovnou hladkou plochu, ale o množství pórů a štěrbin. Pokud mluvíme o mazání, jde právě o naplnění těchto mikroskopickách prostor voskem. Z toho vyplývá, že okem by na skluznici žádný vosk neměl být vidět, protože pokud namažeme správně, je vosk pouze „uvnitř“ skluznice.

Vosk, který jsme do skluznice napustili (případně napustili pracovníci odborného servisu), při lyžování sbírá drobné nečistoty, které jsou součástí sněhu a které zhoršují jízdní vlasnosti lyží. Po lyžování je tedy dobré skluznice vždy očistit. Použijeme k tomu speciální plastovou škrabku (cidlina), kterou povrch skluznice „stáhneme“. Případně skluznici vykartáčujeme měděným nebo kombinovaným kartáčem (jde o speciální kartáče na úpravu skluznic, které lze  zakoupit ve specializovaných prodejnách). Při všech úpravách skluznice je třeba postupovat od špičky k patce. Ke každodennímu čištění nedoporučeujeme používat chemické čističe skluznic, protože ty vyplaví ze skluznice veškerý vosk a my bychom pak museli vyčištěné póry napustit stejně jako před sezónou, což v našem případě znamená zásah specializovaného servisu. Často se také můžeme setkat s čištěním skluznic pomocí technického benzín. Tento postup je však krajně nevhodný, protože relativně agresivní benzín naleptá jemnou strukturu skluznice a změní tak její skluzové vlastnosti.

Jak zvolit a namazat vosky
Na vyčištěnou skluznici můžeme začít nanášet vosky. Jak již bylo uvedeno výše, existuje mnohodruhů a variant jednotlivých vosků. My se spokojíme s základní řadou, která obsahuje přibližně pět různých barev lyžařských vosků. Zelený, určený pro nejchladnější počasí (asi od -7°C níže), modrý (-3 až -8°C), fialový (-1 až +1°C), červený (0 až +3°C) a žlutý určený pro teplé, většinou jarní počasí (+1 až +5°C). Uvedené teplotní rozsahy jsou však pouze orientační, protože každý výrobce používá trochu jiné teplotní rozmezí a hlavně vyrábí několik druhů například modrých vosku, které pokryjí teploty například od -10 až po -1°C. Mnoho vosků také nevyužívá teplotu vzduchu, ale teplotu sněhu, případně teplotu vzduchu měřenou 1 cm nad sněhovou pokrývkou. Je ale zcela nesporné, že tyto drobnosti jsou pro širokou veřejnost nevyužitelné a postačí tedy základní dělení na pět barev.

Je také dobré vědět, že vosky se dají mazat do několika vrstev na sebe. Tento způsob mazání zvyšuje odolnost voskové vrstvy ve skluznici. „Studený vost“ (např. zelený) je totiž tvrdší než „teplý vosk“ (např. červený) a vydrží ve skluznici déle. Je-li tedy venkvní teplota například -4°C, zvolíme pravděpodobně modrý vosk, pokud ale budeme chtít, aby vosk ve skluznici vydržel o něco déle, naneseme na skluznici nejprve vosk zelený a teprve potom požadovaný modrý. Při tomto nanášení se snažíme zachovat zásadu nanášení teplejších vosků na studenější (např. fialový na modrý, modrý na zelený atd.)

Postup nanášení vosků
Ke správnému nanesení sjezdových vosků potřebujeme v zásadě pět věcí: dobře vyčištěnou skluznici, vosk(y), žehličku (prodávají se speciální elektrické žehličky na lyžařské vosky, ale je takí možné použít starou domácí žehličku – nesmí být napařovací – na které lze nastavit teplotu nahřátí; žehlička totiž musí vosk důkladně roztavit, ale nesmí ho na skluznici lyže přepalovat; jiné než elektrické žehličky nedoporučujeme, protože vyžadují větší míru zkušeností a jejich provoz není zcela bezproblémový), plastovou stěrku a nylonový kartách, respektive leštící textilie. Lyži je třeba uchytit (položit) do vodorovné pology skluznicí nahoru.

Nyní můžeme vybraný vosk na skluznici nanést. Máme v zásadě dvě možnosti – nanést vosk na studena (pro tento účel se vyrábějí speciální vosky a parafíny, ale lze tento způdob použít i s vosky pro teplé nanášení – snižuje efekt nanášení) nebo nanést pomocí žehličky natavený vosk (vosk můžeme na skluznici nakapat, respektive natřít nebo ho jen natavit a o skluznici otírat vždy měkkou část celé voskové kostky). Ať zvolíme jakýkoliv způsob nanášení, je třeba, abychom vosk nanesli rovnoměrně po celé délce skluznice. Obzvláště pečlivě se pak věnujeme skluznici v šíři asi dva centimetry od hran.

Takto nanesený vosk přežehlíme tak, aby zhruba tři centimetry za žehličkou začínal matnět. Žehličku samozřejmě táhneme od špičky k patce. Je důležité mít nastavenou správnou teplotu, aby se vosk nepřepalovatl (přesnou teplotu pro zpracování vosku najdete na obalu
nebo v příbalovém letáku). Žehlička by se také nikdy neměla dotknout suché skluznice, proto je třeba dbát na rovnoměrné nanesení vosku. Přežehlování několikrát opakujeme, póry skluznice se tak otevřou a vosk správně zateče. Poté necháme lyže vychladnout, nejlépe při pokojové teplotě, póry se opět stáhnou a vytlačí přebytečný vosk.

Pomocí plastové škrabky tento vosk odstraném s povrchu skluznice. Na této části „mazání“ si dáme velice záležet, protože vosk, který zůstane na povrchu skluznice, lyže nakonec brzdí, protože začne rychle absorbovat nečistoty ze sněhu. Po důkladném stažení vosku následuje odstranění drobných částeček vosku nylonovým, případně kombinovaným (nylon, měď – nylonem napřed) kartáčem. Pokud mažeme dvě vrstvy, tzn. podkladový vosk (studenější) a sklzový vosk (o stupeň teplejší, odpovídající povětrjnostním podmínkám, pro které lyže připravujeme), opakujeme celý postup ještě s druhým voskem. Po ukončení skluznice vyleštíme jemným kartáčem a leštící textilií.

Jak je to u běžeckých lyží
Skluznice běžeckých lyží (netýká se lyží pro skate) se dělí na dvě části – sjezdovou a stoupací. Té stoupací se také říká stoupací neb mazací komora či kapsa (pokud mají lyže ve střední části takzvané šupiny, tak se tato kapsa nevosku!). Tuto část najdeme pod botou běžce plus určitá délka před špičkou a určitá délka za patou (záleži na typu lyže, hmotnosti lyžaře, schopnosti rozložit váhu na obě lyže).  Z toho vyplývá, že mazací komora má na každých lyžích a pro každého lyžaře jinou délku. Většinou se délka této komory liší i na levé a pravé lyži.

Do této stoupací komory se pak nanášejí běžecké vosky nebo také stoupací vosky anebo hovorově jen „válečky“ (tyto vosky mají tvar válečků, zatímco vosky pro sjezd mají tvar jakýchsi malých mýdel). Na zbytek lyže (špička, patka) se pak nanášejí sjezdové vosky, a to stejným způsobem jako na sjezdové lyže (viz. výše).

Válečky mají stejné barevné označní jako sjezdové vosky a stejně i u  nich platí, že každý výrobce udává pro určité barvy různý rozsah teplot (většinou se liší jen nepatrně). Navíc jsou v celé sadě vosku zaběhnuty názvy special a extra, kdy special znamená vždy o něco studenější vosk a extra pro změnu o něco teplejší. Celá barevná stupnice pak vypadá asi takto: zelený special, zelený (normal), zelený extra, modrý special, modrý (normal), modrý extra, atd. Jednotlivé vosky se zde hodně překrývají a liši se jen v okrajových teplotách. Toto jemné dělení je důležité zejména proto, že pro efektivní stoupání, respektive odraz na běžkách je podstatné aby lyže nepodkluzovala. To vám zaručí právě správný výběr vosku, nebo-li dobré vyhodnocení teplotních podmínek. Na odraz má samozřejmě značný vliv i technika běhu a správně určené rozmezí mazací komory.

Stoupací (běžecké) vosky se nanášejí za studena po celé délce mazací komory, mimo žlábku. Speciálnám korkem se pak vetřou do skluznice. Pokud korek nemáme, můžeme použít i dlaň, musíme ovšem počítat s tím, že vosk na našich rukou poněkud ulpí (studené vosky nepatrně, ty teplejší pak velmi).

Závěrem bychom rádi připomněli, že výše uvedený popis mazání lyží je určen především pro lyžaře amatéry. Nejedná se o detailní ani vyčerpávající popis všech postupů a technologií. Jde spíš o přehledný výtah toho nejdůležitějšího a hlavně toho nejpotřebnějšího. Tyto základy péče o lyže by si měl osvojit každý lyžař, který chce mít z lyžování radost a který chce o své lyže dobře pečovat. Běžecké lyže jsou pak zmíněny spíše jen pro úplnost celého přehledu. Přejeme tedy dobrou mázu a mnoho pěkných lyžařských zážitků.